Jeden z nejuznávanějších baskytaristů na světě, vynikající komponista a producent, který se svou prací angažuje napříč žánrovým spektrem, od jazzu přes pop až někam ke klasické hudbě. To je Marcus Miller. Jeho šesté sólové album nazvané „Silver Rain“ obsahuje patnáct vzdušných pecek balancujících na pomezí jazzu, popu, funku a boogie s jedinečnou dominancí nezaměnitelné slapovací techniky páně Millera. „Silver Rain“ je zčásti vystavěn na Millerově fixaci na staré hity, takže tu najdeme řadu cover verzí - komerční tah říkáte si? Chce těžit ze známých melodií? Ne tak docela. Mnohé z coverů pocházejí z množiny těch méně známých, ne-li téměř neznámých, a v Millerově přearanžování je znát touha oprášit tyto zašlé melodie, opatřit jim nový oděv a svojí prací jim vzdát hold. Svým osobitým stylem tu převyprávěl opravdu žánrově zcela nesourodé zaprášené klenoty - od skladby „Frankenstein“ od Edgara Wintera přes Moonlight sonaty od van Beethovena až ke Stevie Wonderovi, či Hendrixovi. Zvláště Beethoven přetaven do atmosféry zakouřeného jazzového klubu, kde poblikávají neony a několik ostřílených jazzmanů vypráví prostřednictvím nástrojů svůj příběh - to opravdu zabíjí - řadím tuto skladbu na špici všech coverů klasiků, které jsem kdy slyšel.

Cover verze samozřejmě nejsou jedinou zbraní v arsenálu této desky. Krátká mezihra „Paris“ vykouzlí nádherně odlehčenou atmosféru před hlavní krmí, kterou je titulní skladba alba -„Silver Rain“. Výjimečně zde dostává dost prostoru i sametový zpěv, klouzající se po vlnkách přerůstající v téměř bigbandové aranže, to vše s podporou pomocných vokálů a dechů. Dalším válem z pera pana Millera je „Make Up My Mind“, táhlý třpytivě medový basklarinetový opus, který míří přímo na srdce. Opravdu povedeným a svébytným kusem pak je funky bombónek, původem z dílny metrosexuálního fešáka PRINCE „Girls & Boys“, kterému zajímavosti dodává nakřáplý, ale přitom sametový vokál Macy Gray.

Marcus je ten typ (multi)instrumentalisty, který dokáže svým nástrojem skladbu povznést k naprosté dokonalosti. Je pravda, že celému CD silně dominuje baskytara, která je vytažená jak zvukově, tak aranžérsky nad všechny ostatní nástroje (což jistě může někomu vadit), vyjma výjimečných pasáží, kdy basové lince začíná zdatně sekundovat saxofon či Millerův basklarinet. Marcus dokáže hrou zpívat, vyprávět, plakat i křičet - osobně mi nevadí, že ve většině skladeb chybí vokál, neboť on svým nástrojem umí přebrat pěveckou melodickou linku tak dokonale, že se neztratí její poslání. Vynikající nápady, leckdy dvě basové linky, skvělá dynamika a naprosto famózní technické výbuchy baskytary, na druhé straně odvaha používat na funk jazzových cestách i novější technologie - samplíky a skreče, místy syntezátory, které opravdu nejsou z dílny jazzových továrníků - to je Millerův stříbrný déšť.